Kéž bych to věděla dřív...

Každý z nás má od svého studia a následné práce nějaká očekávání. Samozřejmě jsem je měla taky a jak to tak bývá, spousta z nich se nenaplnila a naopak jsem se setkala s mnoha věcmi, které mě překvapily. Takže... Co bych chtěla vědět, než jsem začala pracovat jako speciální pedagog?

Čeká vás hodně administrativy

I když to může vypadat, že práce speciálního pedagoga (a vlastně i učitele jako takového) je hlavně o učení a trávení času se žáky, není to tak úplně pravda. Když to porovnám, momentálně u mě je učení a administrativa v poměru 50/50, ale během prvního roku ve škole to bylo klidně 70/30 ve prospěch administrativy, protože jsem musela vyladit, jak a co budu dělat a zapisovat. Bohužel, je to tak.

Zmíním jen část administrativy, kterou musím dělat, abych měla všechno v pořádku – přípravy na hodiny, komunikace s rodiči, komunikace s PPP a SPC, komunikace s vedením a kolegy (protože skoro každý má ve třídě alespoň jedno dítě, které by potřebovalo podpořit), zakládání portfolií žáků, psaní souhrnných zpráv za pololetí a za celý školní rok...

Můžete si dost pomoct

První rok jsem si spoustu materiálů dělala sama a strávila jsem na tom hodiny a hodiny. A víte, co je nejhorší? Ve výsledku je používám daleko méně, než by si zasloužily, ale prostě je to tak. Je fakt, že si ráda dělám věci podle sebe, ale zjistila jsem, že existuje na výběr z tolika kvalitních materiálů, že jsem schopná si z nich vybrat ty, které potřebuju a které mi vyhovují pro výuku.

O přehledu stránek, kde se dají materiály najít a webových stránek, které jsou pro speciální pedagogy super, chystám sólo článek, ale kdybych některé z nich měla zmínit, tak rozhodně: umimeto, wordwall, učitelnice – to je moje TOP 3. A ano, za materiály si ráda zaplatím. Jde často o pár korun a to množství ušetřeného času mi za to rozhodně stojí.

Eurosložky a laminovačka vládnou světu

Doslova. Cokoliv nezalaminujete nebo nedáte do složky, nebude mít delší trvanlivost než cca 2 dny. Buď vám to zmačkají nebo zničí děti (ať už omylem nebo ne) nebo si to sami polejete kafem, čajem, případně pokypete obědem. A je úplně jedno, že to bude 2 metry od vás, skoro jistě se to stane.

Můj osobní tip: Dejte si materiály, do kterých se píše, do eurosložek a můžete je vyplnit mazatelným fixem třeba 100x. Ušetříte si nervy a taky spoustu papíru.

Individuální přístup je složitý i v malé skupině

Do předmětu speciálně-pedagogické péče (PSPP) mohou docházet maximálně 4 žáci najednou. I přes takto malý počet je někdy hodně složité věnovat se každému žákovi individuálně a ne pokaždé se můžeme věnovat každému tak, jak by potřeboval a jak by si zasloužil. Proč? Protože čas je omezený a může se stát, že se vám ve skupině sejdou 2 žáci s absolutně odlišnými potřebami. Bohužel, i tady jsou potřeba kompromisy.

Spolupráce s rodiči může být složitá

Z logiky věci člověk předpokládá, že rodiče budou vděční, že se jejich dítěti někdo věnuje tak, jak potřebuje a v podstatě má něco navíc. U spousty rodičů to tak naštěstí i je. Ale najdou se i rodiče, a není jich málo, kterým se prostě nezavděčíte. Hodiny PSPP jsou moc brzo nebo naopak moc pozdě, náplň se jim nezamlouvá a vaše kvalifikace je často zpochybňována. To vše se ale dá relativně dobře zvládnout. Za mě osobně jsou nejhorší rodiče, kteří odmítají pracovat doma s tím, že to je přeci vaše práce. Ano, je to naše práce, ale my za 45 minut týdně nemůžeme napravit to, co se (ne)děje zbytek času doma.

Psychická náročnost

Práce speciálního pedagoga, byť v běžné základní škole, je do jisté míry posláním a bývá náročná především na psychiku. Každodenní práce s dětmi s SVP, jejich rodiči a učiteli zahrnuje hodně stresu, občas pocity vyčerpání a někdy i pocit naprosté bezmoci, protože přes veškerou snahu prostě nemůžeme pomoci všem.

Univerzální návod neexistuje

Jistě, učili nás od prváku na VŠ, že každý je jiný a žáci s SVP potřebují individuální přístup, ale něco jiného je učit se o tom a něco jiného zažívat to každý den. Co funguje u jednoho, nemusí fungovat u jiného, i když mají papírově stejnou diagnózu. Proto je pro speckaře každý den takovou malou výzvou, jak se s tím popere. Na některé žáky totiž z osvědčených metod a postupů nemusí fungovat nic a pak teprve začíná to pravé dobrodružství.

A stejně to miluju...

Z předchozích řádků to může vypadat, že si jen stěžuju a vlastně mě moje práce nenaplňuje a nebaví. Není tomu tak. Svou práci miluju a nechtěla bych teď v tuto chvíli dělat nic jiného. Mám úžasné žáky, fajn kolektiv a podporu vedení, o jaké jsem si mohla nechat v bývalé práci jenom zdát.

Jen jsem shrnula věci, které bych chtěla vědět, než jsem jako speckař začala pracovat, protože by mi to pravděpodobně ušetřilo spoustu času a někdy i stresu. A tak trochu doufám, že tu mám nějaké budoucí speciální pedagogy, kterým by to mohlo pomoct :)