Jak relaxuju po náročném dni

Některé dny jsou prostě náročnější než jiné a po příjezdu z práce potřebuju zasloužený relax. Nedělám nic až tak světoborného, ale přesto se o to chci podělit, třeba někoho inspirovat nebo popostrčit k tomu, aby se taky zastavil a dovolil si nadechnout se a taky bych ráda nasbírala inspiraci od vás. A jak teda relaxuju já?

Blog a instagram

Ač se to může zdát divné, protože pro mnohé asi tvorba obsahu na sociální sítě byla a je na stejné úrovni jako práce (nebo to dokonce jejich prací opravdu je), tak pro mě je to neskutečný relax. Píšu a tvořím obsah o tom, co mě baví, co mě zajímá, dělám to, kdy chci a když nechci, tak prostě nepíšu a netvořím. Instagram ani blog mě neživí a tak si můžu dovolit řídit se jen a pouze tím, jestli se mi do toho zrovna chce nebo ne.

Čtení

Kdysi jsem viděla krásný obrázek, který přesně vyjadřuje můj vztah ke čtení v průběhu života.

Jako dítě jsem četla tak moc, že jsem v knihovně nepočítala přečtené knihy, ale rovnou přečtené police. Pak jsem na dlouho přestala a přišlo období rané dospělosti, večírků, alkoholu, studia na vysoké, první velké lásky, první práce... a při tom všem na čtení prostě nebyl buď čas nebo chuť.

Teď jsem momentálně ve fázi číslo 7 a je krásný pocit se do knih a čtení znovu zamilovat. Mým nejoblíbenějším žánrem jsou thrillery a detektivky a moje knihovna teď neobsahuje prakticky nic jiného. I když… pár fantasy a romantických kousků se tam taky najde. A ano, uznávám audioknihy jako plnohodnotnou četbu, a vy?

Sezení na sluníčku

Jsem moc ráda, že jaro se už naplno hlásí – aspoň teda u nás – protože v tuhle chvíli můžu prostě jenom sedět venku a užívat si, že na mě svítí sluníčko a slyším zpívat ptáky. Nic víc. Tahle úplně obyčejná aktivita mě ale nabíjí tak neskutečnou energií, že často ani nic víc k relaxaci nepotřebuju.

Procházky a projížďky

Když mi sezení na sluníčku nestačí, seberu se a jdu se projít nebo projet autem, záleží na tom, co zrovna potřebuju. Když si chci vyčistit hlavu a jen si užívat přítomný okamžik, jdu na procházku. Když si potřebuju naopak urovnat myšlenky a dojít k nějakému závěru/řešení, jdu se projet autem, což zní sice tak, že se v tu chvíli nesoustředím na řízení, ale opak je pravdou. Právě to stereotypní soustředění na cestu a okolní provoz mi pomáhá v tom, že často řešení přijde z ničeho nic samo.

Sezení v autě

Nevím, jestli jsem divná jenom já nebo to tak má více učitelů, ale když přijedu z práce po náročném dni, tak jsem schopná půl hodiny sedět v zaparkovaném autě a prostě jenom být. Přičítám to tomu, že se tím časem stráveným o samotě po celém dni mezi lidmi prostě desocializuju a pak se cítím mnohem líp.

Úklid

Když tohle dělala před 10 lety moje máma, nerozuměla jsem tomu. Úklid jsem vždycky brala za nutné zlo, abych nežila v bordelu a špíně a strašně mě to nebavilo, ale postupem času čím dál tím víc zjišťuju, že při uklízení bytu zároveň uklízím i svoji vlastní hlavu. Znáte to… čistý stůl = čistá mysl.

A to nejdůležitější?

NEBERU SI PRÁCI DOMŮ!!! Téměř nikdy, pokud něco opravdu nehoří (což je tak 1–2x za rok, víc určitě ne). I kdybych kvůli tomu měla zůstat v práci do pozdního odpoledne, raději to dodělám tam, než abych si brala práci domů. Tohle mě naučila moje bývalá kolegyně a měla pravdu. Práce domů za mě prostě nepatří. Domov je pro mě oáza klidu a nechci vyčerpávat svoji mysl tím, že bych po příchodu domů další 2–3 hodiny myslela na pracovní věci.

A co vy? Jak relaxujete?