Konec školního roku očima speckařky

Konec června. Vzduch voní vysvědčením, kofeinem a potem.
Děti už nejsou děti, jsou to chodící emocemi nabité festivaly, které pořád něco chtějí.
A já? Já si držím kafe, smysl pro humor – a poslední zbytky naděje.
🔸 Tělo říká "NE", ale tabulky říkají "UZAVŘÍT"
Některé dny mám pocit, že na konci školního roku nejsem člověk, ale dokument. V Excelu. Který má ještě doplnit kolonku "shrnutí výstupů".
A to shrnutí zní:
Přežila jsem. A žáci taky. A to není málo. ♥
🔸 Co jsem letos nestihla (a už to neřeším):
– Nestihla jsem realizovat všechny krásné nápady z Pinterestu.
– Nestihla jsem vytisknout vše, co jsem si připravila.
– Nestihla jsem udělat z každé hodiny malý kouzelný zážitek.
Ale víte co?
Děti se mě ptaly, jestli si můžou vzít knížku domů.
A některé si přišly i pro další.
A tyhle momenty mě zahřály daleko víc než ten nejkrásnější pracovní list na světě.
🔸 Co už fakt nedávám:
– Hledání pastelky pod lavicí.
– Odpovídání na "a proč musím číst já?"
– Poslední týden opravovat něco, co mělo být už v únoru. Kdyby to aspoň bylo mojí vinou, řekla bych si "dobře mi tak", ale takhle jen skřípu zubama a snažím se nezabít kolegy ani žáky.
Moje tělo už je jen nosič diářů, mozkových výpadků a posledních dvou fixů. A i ty fixy se už smířily se svou smrtí.
🔸 Ale pořád v tom vidím smysl
Ne pro vedení. Ne pro inspekci. Ani pro kolegy nebo kohokoli jiného.
Ale pro ty monety, kdy mi žáci řekli:
"Tohle se mi povedlo." A že jich nebylo málo. To považuju za svůj největší úspěch.
🔸 Takže, milý školní roku 2024/25…
Byl jsi intenzivní. Chaotický. Lehký i těžký. Rychlejší než ten minulý... mnohem rychlejší. A daleko víc náročný. Plný výzev, tabulek, kofeinu a úsměvů dětí, které si ani nevšimly, že se mění.
A možná jsem toho spoustu nezvládla.
Ale zvládla jsem tam být pro ně a někam je posunout.
A to je role, kterou si do dalšího školního roku beru zase.
"A co vy? Co jste letos nezvládli – a vlastně jste za to vděční? Napište mi, ať si můžeme společně pogratulovat, protože je toho hodně, co zvládáme. Akorát si to málokdy uvědomujeme."