Mýty ve speciální pedagogice

I když se v posledních letech obor speciální pedagogiky dostává u široké společnosti do povědomí, tak kolem něj panuje stále dost mýtů a nepravd. My si dneska projdeme ty nejčastější a také si je vyvrátíme.

1. Speciální pedagogika je jen pro lidi s těžkým postižením

Do oboru speciální pedagogiky spadá daleko více oblastí než jen těžká (tělesná) postižení. Spektrum sahá od specifických poruch učení (dyslexie, dysgrafie...), přes poruchy pozornosti jako ADHD a ADD, poruchy autistického spektra, až po těžká fyzická, ale i mentální postižení, jako je mentální retardace, úplná ztráta zraku nebo sluchu nebo třeba trvalé upoutání na invalidní vozík.

2. Lidé se SVP se nemohou učit jako ostatní

Ale mohou. Stačí jim výuku přizpůsobit a mnohdy ani nemusí jít o změny tak zásadní, že by nějakým způsobem narušily běžný chod výuky. Častokrát stačí například poskytnout více času nebo vhodně zkrácené úkoly. Dalšími variantami jsou různé druhy pomůcek, které mohou mít stále u sebe a používat. Samozřejmě, čím těžší forma postižení nebo poruchy, tím je přizpůsobení výuky náročnější a některým lidem s SVP je opravdu daleko lépe třeba ve speciálních školách, ale u mnoha lidí s SVP opravdu stačí jen trochu snahy.

3. Speciální pedagog je vlastně "lepší" asistent pedagoga

Není tomu tak. Speciální pedagog a asistent pedagoga jsou oba velmi nápomocní, ale jejich role se dost liší. Například asistenti pedagoga tráví většinu času s jedním žákem a případně pomáhají ostatním žákům ve třídě, ve které je i daný žák, kterého mají přiděleného. Naproti tomu speciální pedagog například provádí diagnostiku, tvoří IVP a PLPP a pomáhá žákům, učitelům i rodičům skrz celou školu.

4. Děti s SVP jsou jen nevychované, rozmazlené nebo prostě hloupé

Tento mýtus se stále hodně drží, především pak u dětí s ADHD nebo s některou z "dys" poruch. Pravda je taková, že tyto obtíže nejsou o výchově, ale o tom, že mozek těchto dětí funguje prostě jinak.

5. Žáci s SVP nemohou studovat na gymnáziu nebo vysoké škole

Mohou, pokud se jim dostane kvalitní podpory. Na vysoké škole jsem měla spolužačku, o které jsem zjistila, že má dyslexii až ve chvíli, kdy mi to sama prozradila. Při vhodných podmínkách mohou na gymnáziu nebo VŠ studovat dokonce žáci s lehčími formami poruch autistického spektra, ačkoliv právě ti jsou ve společnosti velmi podceňováni.

6. Jsi "speckař", tak to vyřeš a ať je to rychle

Joooo, tak takhle to nefunguje. Kdybychom uměli zázraky na počkání, bylo by to krásné, ale reedukace SVP je často běh na dlouhou trať (ani ne měsíce, roky) a je potřeba spolupráce všech zúčastněných stran – škola, žák, rodiče – pak teprve se dá očekávat nějaký úspěch.