Vývojová dysfázie

Neurovývojová porucha. Narušený vývoj řeči, který není projevem jiné diagnózy. Snížená schopnost až neschopnost verbální komunikace, která není ovlivněna okolními podmínkami. Takhle se dá popsat vývojová dysfázie a pro vystudovaného speckaře nebo psychologa je to i pochopitelné. Nicméně mým cílem v tomto článku je popsat dysfázii (její příčiny, projevy, následky...) lidsky a pochopitelně.

Rozhodně se nejedná o odborný článek, spíše mi jde o to, aby i člověk, který tenhle pojem předtím nikdy neslyšel, po přečtení o dysfázii věděl alespoň to základní a podstatné.

O co tedy u vývojové dysfázie jde?

Dělí se na 3 typy – receptivní, expresivní a smíšenou – a každý z nich postihuje jinou oblast, ale všechny postihují řečové schopnosti a mají velký dopad na začlenění se do společnosti.

Receptivní

Obtíže ve vnímání mluvené řeči. Člověk s receptivní formou dysfázie ve zkratce sice slyší, ale jeho mozek má problém slova dekódovat, takže nedostává informace. Dá se to připodobnit k tomu, když jsme v cizí zemi a neznáme jazyk.

Expresivní

V podstatě jde o opak receptivní formy. Člověk s expresivní formou dysfázie rozumí mluvené řeči, ale má obtíže s vyjadřováním – se slovy nebo i jednotlivými hláskami. Slovní zásoba bývá chudá a její rozšiřování náročné.

Smíšená

Nečastější typ a zároveň ten nejtěžší. Jde o kombinaci obou předchozích forem a člověk tak má obtíže jak s porozuměním mluvené řeči, tak se samotným vyjadřováním.

Obtíže, které se mohou vyskytovat u každé z těchto forem:

Poruchy sluchového vnímání – obtížné zpracování melodie, rytmu, problematická analýza a syntéza slov, diferenciace atd.

Poruchy zrakového vnímání – problémy v rozlišování barev a tvarů a také problémy s orientací v prostoru a čase.

Poruchy motoriky – psychomotorický neklid, obtíže v jemné i hrubé motorice a koordinaci, obtíže v grafomotorice a někdy i emocionální nestabilita.

Příčiny

Dysfázie vzniká jako následek poruchy v centrální nervové soustavě. Bohužel přesná příčina velmi často není známá a nedá se přesně určit. Významnou roli hraje genetika a také vnější vlivy, jako alkohol a drogy v těhotenství, trauma při porodu, přidušení nebo třeba těžká forma novorozenecké žloutenky.

Před pár lety byla také identifikována mutace genu (jeho název tady není úplně podstatný, ale pro zvědavé je to KIAA0319), která by při vzniku dysfázie mohla hrát významnou roli.

Následky

Z lidského hlediska je nejhorším následkem dysfázie problematické začlenění do společnosti. Mluvená řeč je ještě stále nejčastější formou mezilidské komunikace a ve chvíli, kdy je nějakým způsobem narušená, tak je velice obtížné zapojit se na 100 % do sociálního života. 

Dysfázie ovlivňuje daleko více oblastí, než se na první pohled může zdát, od navazování kvalitních vztahů až po volbu školy a povolání, protože kromě mluvené řeči je často postižená i řeč psaná.

Jak pomoci?

Přestože člověk není odborník, je důležité dodržovat několik zásad, aby člověku s dysfázií bylo ve společnosti příjemně.

V prvé řadě není třeba upozorňovat nebo se dokonce posmívat člověku, který vývojovou dysfázii má. Věřte mi, je si moc dobře vědom toho, že má problém a upozorňování mu nijak nepomůže.

A jak tedy na správnou komunikaci? Ideální je co nejklidnější prostředí bez rušivých podnětů. Pokud probíhá konverzace ve skupině, mluvte po jednom v krátkých a srozumitelných větách, dobrá je také vizuální podpora (prostě mu ukažte, o čem mluvíte, ať už fyzicky nebo na obrázku). A také mu dopřejte dostatek prostoru na zpracování informace a reakci. Lidé s dysfázií s vámi pravděpodobně nepovedou hlubokou filozofickou konverzaci, ale i oni mají právo na plnohodnotné začlenění do společnosti. Tak jako všichni.